Migréna. Aneb pasti zdravotních tvrzení.

Migréna. Nijak hrozná, ale dost nepříjemná na nedělní ráno. Při představě, kolik káv možná dnes vypiju, se mi nechtělo nastalý stav řešit tabletkou a vytloukat klín klínem. Dá-li se v tomto stavu vůbec mluvit o myšlení, pak jsem s maximálním nasazením zvažovala náhradní varianty. To bylo cca v 9 hodin. V 9.15 jsem byla rozhodnutá, v 10.15 (opravdu přesně po hodině) bolest hlavy úplně ustala a v 10.52 jsem úplně spontánně psala svoji nadšenou referenci do jedné skupiny na Facebooku.

Proč o tom píšu? Protože v těch 9 hodin mi bylo úplně jedno, jestli je na krabičkách, co mám doma v “lékárničce”, jsou všechny údaje, které požadují nařízení Evropské unie. Nepotřebovala jsem informace o proběhlých klinických studiích. Chtěla jsem jen vědět, co mi může pomoct. Co uleví od bolesti a přitom to není hned “nejtěžší kalibr”.

U léků žádný problém. I v ne úplně funkčním stavu jsem schopná rychle pročíst položky indikace, kontraindikace a způsob po(u)žití. Ovšem u doplňků stravy a ostatních “neléků” mě chrání rozsáhlá legislativa.

Prvotní myšlenka byla zřejmě chvályhodná. Zabránit tomu, aby se člověk upínal k nějakému pochybnému, reklamou vychvalovanému produktu, který mu zaručeně vyřeší všechny zdravotní problémy. Realita je však taková, že například u doplňků stravy se v zásadě smí uvádět jen Komisí EU schválená zdravotní tvrzení, přičemž schvalování probíhá postupně již několik let. Tudíž na spoustě přípravků, o kterých roky nikdo nepochyboval, že se užívají třeba při nachlazení pro zmírnění příznaků nebo pro úlevu od bolesti, dnes najdete pouze informaci o složení, ale nesmí být uvedeno, k jakému účelu je přípravek vhodný. A tak se nakonec uchýlíme k hledání informací na internetu, ptáme se známých, na co jim to či ono pomohlo a upínáme se k jakékoli radě, která se na první pohled nejeví úplně nesmyslně. Opravdu toto bylo cílem?

Legislativa týkající se léků, doplňků stravy, speciálních potravin a zdravotnických prostředků je mojí specializací. Vím, co má být na obalu jednotlivých produktů uvedeno, vím, jaké registrační povinnosti musí jejich výrobci i prodávající splnit, znám limity regulace reklamy i povolená zdravotní tvrzení. Jen mi občas připadá, že pod rouškou ochrany práv spotřebitelů jim legislativa neumožňuje se normálně dostat k potřebným informacím a svobodně, informovaně se rozhodnout o tom, jak naloží se svým zdravím.

Vrátím se ke své migréně a pojmu ji jako právní případ. Co mi nakonec pomohlo? Nebyl to léčivý přípravek ani doplněk stravy. Pomohla náplast. A protože vím, že náplasti (povětšinou) patří mezi zdravotnické prostředky, tak mohu nakonec klidně prozradit svoji pozitivní zkušenost. A to dokonce i pro případ, že bych se sama rozhodla tyto náplasti prodávat a má reference se posuzovala jako reklama. Narozdíl od doplňků stravy totiž není u zdravotnických prostředků reklama zvlášť regulována (byť pokusů o regulaci proběhlo v Poslanecké sněmovně několik). Platí “jen” obecná pravidla.

U zdravotnických prostředků se neuplatní právní předpisy týkající se zdravotních tvrzení. Jen je potřeba vyhnout se nepravdivému tvrzení, že konkrétní zdravotnický prostředek může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení. Tudíž tvrzení, že náplast uleví od bolesti, je v tomto případě v pořádku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.